Zvláštní květy

Maurice Carême (1899–1978) byl jedním z těch vzácných básníků, kteří se dokáží ponořit do nejzávažnějšího tématu s lehkostí, díky níž ho bez jakékoli banalizace zpřístupní i dětským čtenářům, a současně umějí psát o nejbanálnější maličkosti způsobem, jenž v duši čtenáře dospělého zanechá hlubokou, dlouho pálící jizvu. A tak se prostřednictvím básní tohoto belgického autora dnes učí děti ve francouzských školách objevovat první zákoutí světa poezie, hudebníci je berou za své jako texty písní, skladatelé na jejich základě tvoří symfonická a operní díla. Především je však lidé všech věkových kategorií čtou, a to – díky překladům do bezpočtu jazyků – po celém světě.

Za svého života Carême vydal přes tři desítky básnických sbírek, založil tři literární časopisy a několik let se intenzivně věnoval překládání belgických autorů píšících nizozemsky.

Napsal i čtyři romány a několik povídkových souborů, avšak jeho celoživotní okouzlení patřilo poezii. Inspiraci pro tematicky i formálně jednoduché verše čerpal z událostí každodenního života, k nimž přistupoval s neotřelostí vlastní více dětem než dospělým. Způsob, jakým jsou v Carêmových básních uchopeny téma a forma, navíc jako by byl prodchnut radostí z možnosti tvorby. Tato radost je v jednotlivých básních vždy přítomna a nabízí čtenáři, aby básníka v tvůrčí činnosti následoval.

Ve výboru Zvláštní květy se s Carêmovými verši můžeme nyní vůbec poprvé seznámit i v češtině.